V Církvi se často otvírá téma jako je např. k čemu jsou chvály, proč chválit Boha, nebo to jsou mezigenerační spory nad výběrem písní, či celkovou hlasitostí. Jelikož koordinuji večery modliteb a chval ve Vsetíně, dovolil jsem si napsat tento článek s mým pohledem na chválu a uctívání, tak jak jsem to vnímal.
Biblicky bych měl použít hebrejštinu, ale dovolím si použít světový jazyk.
V anglickém jazyce se chvály nazývají slovem worship, které to jednoduše vysvětluje. Rozložme si tedy tohle slovo:
worth = hodnota / být hoden
(relation)ship = vztah
Pokud v tomto kontextu správně rozumím slovu worship (které už běžně používáme i my), tak Bůh je hoden našich chval, a touží mít s námi úzký vztah. Chvála je naše modlitba, projev vděčnosti Bohu, je to naše oběť. V knize Žalmů se dokonce píše, že Bůh trůní na chvalách svého lidu (Ž 22, 4). V knize Židům nás autor vyzývá, že máme přinášet Bohu oběť chvály (Žd 13, 15-16) která se Bohu líbí. Pán Ježíš Kristus zaslíbil, kde se sejdou dva neb tři v Jeho jménu, tam bude přítomný uprostřed nich (Mt 18, 20). Abych byl tedy i věrný biblickému originálu a ne jen angličtině, chvála je hebrejsky hálal, v přesnějším překladu „oslavujte Hospodina“. Z tohoto slova se odvodilo slovo Haleluja.
V celé Bibli nás Bůh vyzývá k tomu, abychom vzývali a oslavovali Jeho jméno. V Janově zjevení v 5. kapitole se píše, že celé nebe zpívá novou píseň. Rovněž je tam napsáno o bytostech, které před Božím trůnem zpívají „Svatý, Svatý, Svatý“, stejně jako v Izajáši v 6. kapitole, kde prorok zahlédl cheruby kteří opakují tatéž slova.
Jestli jsme opravdu zažili živého Boha, nepotřebujeme k tomu tisíce slov a myšlenek. Někdo ano, někdo ne – každého Bůh stvořil jinak. Tyto bytosti a andělé zažili Boží přítomnost, a znají podstatu Boha – On je Svatý, Svatý, Svatý. A Bůh se nás často dotýká, když k Němu voláme.
Důležitá věc je, abychom nestavěli chválu a uctívání nad Boží slovo. Vycházejme z Božího slova kde nás ke chvále vybízí, abychom chválili Boha tak, jak je nám to přirozené, i novými způsoby, kdy nás Duch Svatý vede do svobody projevu naší chvály, a kdy z nás opadá veškerý stud a strach. Celá Bible nás vyzývá k tomu, abychom chválili Boha písněmi, abychom tancovali před Bohem jako David (2Sa 6, 14; Ž 149, 3), a abychom pozvedli prapory ve jménu našeho Boha (Ž 20, 6). Všechno co Bůh stvořil, stvořil ke své slávě, i nás stvořil ke své slávě. Věřím tomu, že pokud svým obdarováním a talenty budeme oslavovat Boha (dar hudby, tance, umění, malování …), budeme zakoušet Jeho nádheru. Vždyť On ji stvořil.
Zároveň je důležité zmínit nakonec, že chvála není nějakou „cestou k Bohu“, nýbrž je to náš projev vděčnosti a úcty, způsob modlitby, kdy Bůh k nám může promlouvat, ale také vůbec nemusí. My můžeme jen prosit, ostatní je milost. Jedinou cestou k Bohu je Pán Ježíš Kristus (J 14, 6), a skrze Něj můžeme směle a s důvěrou přistupovat k trůnu milosti (Žd 4, 16; Ef 3, 12). Nicméně i přes tohle všechno – chvála není jen píseň, není to ani hudba v našich církvích. Je to silný kontrast – celý náš život by měl být uctíváním Boha. Všechno co děláme, čiňme ve jménu Pána Ježíše Krista (Kol 3, 17). Amen!
Miroslav Valtr
koordinátor Večerů chval ve Vsetíně
Haleluja! Chvalte Boha v jeho svatyni! Chvalte ho na nebeské klenbě, plné jeho moci! Chvalte ho za jeho mocné činy! Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho dutím na beraní roh, chvalte ho na harfu a lyru! Chvalte ho tamburínou a tancem, chvalte ho strunami a píšťalou! Chvalte ho činely hlasitými, chvalte ho činely zvučnými! Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina! Haleluja! (Žalm 150)
Doporučená literatura:
Matt Redman – Neuhasitelné uctívání – zpět k srdci uctívání
Křesťanské společenství Příbram, 2003
Leen La Riviére – Chvála a uctívání
Rosa – hudební vydavatelství spol. s.r.o., 2012